czech english Na webu naleznete 103 025 fotek a 557 videí.
kalendář
září 17
po
út
st
čt
so
ne
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
1
krátké zprávy

Zrušení tréninků 28.9.
Ve čtvrtek 28. září nejsou tréninky v našich tělocvičnách na Černém Mostě, Hloubětíně a ve Velkých Přílepech. Důvodem je den české státnosti, tedy volno.

Nová tělocvična ve Velkých Přílepech
20. září je první trénink v nové tělocvičně ve Velkých Přílepech a již nyní pro ni máme několik taekwondistů a taekwondistek. Přidejte se i vy! Stejně tak začněte chodit na tréninky do nové tělocvičny v Hloubětíně :)

Pravidelné tréninky
Tréninky v pravidelné formě začínají - úterý 5.9. na Černém Mostě (ZŠ Vybíralova), čtvrtek 7.9. v Hloubětíně (BPA), pondělí 18.9. v Horních Počernicích (FZŠ Chodovická), v pondělí 11.9. na Petřinách (Petřiny jih) a ve středu 20.9. ve Velkých Přílepech (Mateřská škola Jablíčko).

Platby oddílových příspěvků
Připomínáme, že od nového školního roku se oddílové příspěvky hradí pouze 2x ročně a to vždy ve výši 1700 Kč. Platbu proveďte na oddílový účet ve FIO - 189640131/2010. Termíny a možnosti plateb najdete v podmínkách členství

Nabídka oddílových souprav
Pro letošní podzim jsme připravili nabídku nových oddílových souprav pro všechny naše členy. Nové soupravy budou značky Adidas a oddílovou nabídku najdete ZDE. Termín uzávěrky objednávek je neděle 8. října!

Podzimní soustředění
Dáme (další) soustředění? My rozhodně ano! Podzimní prázdniy jsou totiž vždy v Zákupech!!! Informace najdete zde a seznam účastníků, který bude průběžně doplňován.

Buďte informováni!
Chcete vědet hned o aktualizacích na tomto webu? Zadejte svůj mail a budete mít informaci okamžite!

subscribeunsubscribe
Sledujte nás
Sledujte Sonkal prostřednictvím RSS čtečky Sledujte Sonkal na FaceBooku Sledujte Sonkal na Instagraumu Sledujte náš kanál na Youtube

GENERÁL CHOI HONG HI

Lekce dějin Taekwon-do

rozhovor s Dr. He-Young Kimmem

překlad Alena Barešová (Taekwon-Do ITF Sonkal Praha)

Dr. Kimm: Generále Choi, děkuji, že jste vyhověl mé prosbě o interview. Jedna ze zajímavých skutečností, které jsem o Vás slyšel, je, že máte dvě jména a dvě data narození. Je to pravda?

Gen. Choi: Ano, obojí je pravda. Narodil jsem se v Koreji 9. listopadu 1918. V té době byl korejský kalendář založen na měsíčním cyklu, každý měsíc měl 27 nebo 28 dní. V 60. letech Korea přešla na Západní kalendář, který je založený na slunečních cyklech, každý měsíc má 30 nebo 31 dní. Podle Západního kalendáře je datum mého narození 22. prosince. Takže ačkoli mám dvě data narození, rozhodl jsem se slavit je 9. listopadu 1918.

Pokud jde o má jména, to první, Choi, Hong Hi mi dal můj otec při mém narození v r. 1918. Mé druhé jméno je Taekwon-Do, které mi dal Bůh v roce 1955.

Jak jste začal cvičit bojová umění?

Gen. Choi: Mé trénování bylo zažehnuto známým incidentem během okupace Koreje Japonci. Skupina japonských studentů se tehdy v roce 1930 posmívala a obtěžovala skupinu korejských studentek ve vlaku jedoucím do města Kwang Ju.

Po příjezdu do Kwang Ju pak rozzlobení korejští studenti obklopili japonské studenty a tvrdě je zbili. Později přišla japonská policie a nemilosrdně vrazila do řad korejských studentů.

Zpráva o tomto incidentu se Koreou rychle rozšířila. Na protest proti hrubým činům japonských studentů a policie pořádali studenti stávky a pochody ve školách po celé naší zemi. Ve škole, do které jsem chodil, jsem byl jedním z vůdců protestního hnutí a plánoval jsem a řídil studentský pochod ve své škole. Proto jsem byl vyloučen z japonského školského systému.

Můj otec, silně protijaponský, ovšem také znepokojen mojí budoucností, na mne naléhal, abych studoval čínské písmo a umění kaligrafie (pozn.: krasopis). Cítil, že jednoho dne bych mohl získat práci a využít tyto dovednosti při výrobě náhrobků. Takže jsem šel studovat u p. Il Dong Hana, věhlasného kaligrafika. Od něj jsem se také učil Taek Kyun, své první bojové umění.

Co Vás přimělo, že jste šel do Japonska?

Gen. Choi: Studoval jsem kaligrafii a čínské písmo sedm let. Můj otec byl spokojen se zručností a dovedností, kterých jsem dosáhl. V této době jsem se začal zajímat o Západní kultury, vědu a zákony. Někteří moji přátelé se o Západě učili v Japonsku a během svých prázdnin doma mi o svých studiích vyprávěli a vyzvali mě, abych se k nim připojil. Takhle jsem se rozhodl jít do Japonska.

Několik dní předtím, než jsem měl odjet do Japonska, jsem všechny své peníze prohrál v kartách. Byly to peníze, které jsem měl na žití a cestování v Japonsku. Prosil jsem Hura, aby mi nějaké peníze, které jsem s ním prohrál, vrátil. Odmítl se slovy, že účelem karetní hry bylo vydělat peníze, ne je rozdávat. Když se chystal odejít, vzal jsem lahvičku s inkoustem, která byla po ruce, a hodil jí po něm. Zasáhla ho do čela a srazila do bezvědomí. Zatímco mu krev a inkoust stékaly po obličeji, vytáhl jsem peníze z jeho kapsy a běžel domů. O několik dní později jsem dorazil do Kjóta v Japonsku.

Věděl jsem, že bych se nikdy nemohl vrátit do svého rodného města, aniž bych se naučil nějakou formu sebeobrany. Nejdříve jsem myslel na to, jak se naučit boxovat, ale můj přítel Kim Hyun Soo mě přesvědčil, abych se s ním šel podívat na hodinu karate na univerzitě Dong Dai Sa. O několik dní později jsem začal cvičit karate.

Později jste se přestěhoval z Kjóta do Tokia. Proč jste se přestěhoval a jaký byl život v Tokiu?

Gen. Choi: Můj původní záměr byl nastoupit na střední školu v Kjótu. Rok a půl jsem ustavičně studoval angličtinu a matematiku a cvičil karate. Neudělal jsem ale postupovou zkoušku do čtvrtého semestru. Pak jsem se přestěhoval do Tokia, neboť jsem si myslel, že budu mít větší šanci zapsat se zde do nějaké školy.

Lee Yong Ryun, dobrý přítel z rodného města, v Tokiu žil a pomohl mi se zde usadit. Opět jsem studoval angličtinu a matematiku a karate.

Konečně jsem složil vstupní zkoušku a zapsal se do čtvrtého semestru střední obchodní školy Dong A. To mi umožňovalo zapsat se eventuálně na právní fakultu univerzity Choong Ang.

Na univerzitě jsem cvičil karate pod dohledem mistra Guchina Funagoshiho, zakladatele Shotokanu. Pod vedením mistra Funagoshiho jsem trénoval pravidelně a zúčastnil jsem se speciálního „nočního tréninku za chůze“ z Tokia do Kamakury. Poté, co jsem postoupil na druhý dan v karate, jsem se spolu se svým přítelem Yoon Byungem začal učit karate na střeše tokijské budovy YMCA. V pozdějších letech, po osvobození Koreje v r. 1945, se mistr Yoon do Koreje vrátil a založil klub Kwon Bub v YMCAe v Soulu.

Jak se stalo, že jste skončil v japonské armádě? A jak to, že jste byl obviněn ze zrady a uvězněn?

Gen. Choi: Koncem roku 1942 jsem spolu s dalšími věřil, že Japonsko válku prohraje, a že by tudíž bylo pošetilé se k japonské armádě připojit. Ovšem většině korejských studentů v Japonsku v té době bylo zabráněno chodit do školy a byli donuceni jít do armády. Mnoho z nás se začalo schovávat, stěhovat se z hostince do hostince, abychom se vyhnuli branné povinnosti. Policie mě nakonec dohonila a donutila připojit se k japonské armádě 20. října 1943.

Byl jsem poslán zpátky do Soulu, abych se přidal k ostatním korejským studentům odvedeným na základní výcvik na Národní univerzitě v Soulu. Pak jsme byli posláni ke 42. jednotce divize v Pchjong Jangu.

V mužstvu vládl velký odpor. Brzy po našem příjezdu jsem se stal členem skupiny třiceti korejských studentů - vojáků, kteří se rozhodli, že se pokusí utéct do Baek Doo hor na mančurijsko-korejských hranicích. Tam jsme se měli připojit k podzemní korejské osvobozující armádě a bojovat proti japonským okupantům. Náš plán na útěk selhal, všichni jsme byli zatčeni a souzeni za zradu. Nejdříve jsem dostal sedmileté vězení. Později byl rozsudek změněn a měl jsem být popraven 18. 8. 1945. Přesně tři dny před mou popravou byla má země osvobozena od japonských okupačních sil. 15. srpna 1945 jsem vyšel z vězení v Pchjong Jangu.

Po osvobození Koreje jste zastával funkci vedoucího studentské dobrovolné skupiny, později jste se zapsal do vojenské anglické školy. Mohl byste mi říci více o svých aktivitách v této době?

Gen. Choi: Když jsem já a moji spolužáci - vojáci opustili vězení, slyšeli jsme v radiu výzvu určenou pro nás z Kun Joon, přípravného výboru. Bylo to pozvání Ju Woon Younga, předsedy výboru, abychom se přidali ke snahám o autonomii v Soulu. Pod jeho vedením jsme zformovali studentskou dobrovolnou skupinu k zachování práva a pořádku, neboť jednotky korejské policie ještě nebyly vytvořeny.

Později byl Yu zavražděn a studentská dobrovolná skupina se rozdělila do dvou částí. Jedna hájila komunismus, a ta druhá, kterou jsem vedl, hájila ideály demokracie.

V této roli jsem měl příležitost se setkat s majorem americké armády Reasem, superintendantem vojenské anglické školy. Tato škola se pak stala Korejskou vojenskou akademií. Dík tomuto setkání jsem se stal jedním ze 110 otců zakladatelů korejské armády.

Poté, co jste byl jmenován poručíkem korejské armády, jste byl přidělen ke 4. pluku v Kwang Ju. Řekněte mi prosím o svých úkolech a zkušenostech z Kwang Ju.

Gen. Choi: Když jsem se vrátil na velitelství čtvrtého pluku v Kwang Ju, zjistil jsem, že síly místní policie jsou velmi dobře organizované. Sebraly už dokonce větší sílu a získaly více autority než armáda. Policejní důstojníci často zatýkali vojenský personál za menší obvinění a pak je za trest bili.

Toto bylo nepřípustné, a v důsledku toho jsem nařídil, že nikdo z mužstva nesmí z vojenského prostoru vycházet sám. Dále jsem do vojenského výcvikového režimu zařadil karate (Tang Soo). Mé svědomí ale bylo rozhodnutím učit karate zahanbeno. Jako muž jsem Japonci pohrdal, tak jak jsem mohl své korejské vojáky učit karate? A tehdy jsem začal svou vědeckou práci v bojových uměních. Chtěl jsem vytvořit nové korejské bojové umění založené na přesných pohybech a obsahující mentalitu, vhodnou pro korejské vojáky.

Vynalézal jsem a cvičil a zdokonaloval toto nové umění 9 let. V roce 1955 jsem vytvořil korejské bojové umění Taekwon-Do.

Korejská válka vypukla 25. června 1950 a trvala tři roky. Co bylo Vaším hlavním úkolem během války?

Gen. Choi: V červnu 1949 jsem dostal rozkaz navštěvovat vojenskou výcvikovou školu pro pokročilé ve Spojených státech. V době, kdy jsme rozkaz obdržel, jsem byl na svatební cestě a vskutku jsem nechtěl svou nevěstu opustit. Jsem ale voják a poslouchám rozkazy. Pod vedením plukovníka Choie Duk Shina jsem se s dalšími třemi nalodil na loď do USA.

Jednoho dne naší plavby, když jsem cvičil kopy na palubě, slétla mi bota z chodidla kopající nohy a přistála v Pacifiku. No, nemohl jsem nosit jen jednu botu, tak jsem tu druhou sundal a hodil ji také do oceánu. Pak jsem se vrátil do své kajuty.

Po příjezdu do Spojených států jsme nejdříve chodili do Všeobecné základní školy ve Fort Riley v Kansasu, později do velitelské školy pro pokročilé ve Fort Benningu v Georgii.

Během oddechu od vojenského výcviku jsem měl možnost ukazovat techniky Tang Soo svým spolužákům. Absolvovali jsme 23. června 1950, dva dny předtím, než v mé zemi propukla válka.

Spěchali jsme, abychom se dostali zpět do Koreje. Po mém příjezdu jsem dostal rozkaz založit výcvikovou školu pro důstojníky. Zatímco jsem zastával funkci zástupce ředitele školy mě navštívil mistr Lee Wonk Kuk, zakladatel Amung Do Kwanu. Řekl mi, že musí odjet do Japonska z „osobních důvodů“, a požádal mě, abych převzal Chung Do Kwan jako předseda. Jeho žádost jsem přijal. Od doby, kdy jsem byl jmenován generálem v armádě jsem byl čestným předsedou, poté jsem se - jmenován mistrem Son Duk Sonem stal předsedou Chung Do Kwanu.

Když naše jednotky přešly 38. rovnoběžku, byl jsem přidělen k prvnímu sboru. Jeden z mých prvních úkolů byl podat instruktáž generálu Douglasu MacArthurovi, vrchnímu veliteli sil Spojených národů (OSN). Prováděl inspekci v přední linii a já jsem byl vybrán, abych ho informoval o bitevní situaci. Spolu s ním přijelo mnoho generálů OSN. Po třicetiminutové instruktáži jsem se ho zeptal, zda má nějaké otázky. Na to odpověděl: „Žádné otázky, všechno je velmi jasné.“ A pak ke mně přistoupil a když mi potřásal rukou, zeptal se mě na jméno.

Vytvořil jste 29. pěchotní divizi, známou také jako „pěstní divize“. Mohl byste pohovořit o tom, jak jste tuto divizi utvořil a o jejím jedinečném označení?“

Gen. Choi: V září 1953 mě generál Baek Sun Yub, náčelník vojenského štábu korejské armády, požádal o založení 28. divize. Zeptal jsem se ho: „Bude to poslední divize vytvořená v této válce?“ Řekl: „Ne, bude vytvořena ještě jedna za několik měsíců.“ Zeptal jsem se ho, zda bych mohl vytvořit poslední divizi - 29. pěchotní, a on vyhověl mé žádosti.

První věc, kterou jsem si vytkl, bylo vytvořit osobitou vlajku divize. Dvojka v čísle 29 představuje rozdělený korejský poloostrov, jako devítku jsem viděl svoji pěst. Když lidé uviděli vlajku, 29. dostala přezdívku „pěstní“ nebo-li „Ik keu“ divize.

Mým druhým úkolem bylo vybrat důstojnický personál divize. Na pomoc při vojenském výcviku mužstva jsem vyhledal plukovníka Ha Chung Kaba a podplukovníka Kima Hwang Moka. Přivedl jsem také mistry Nam Tae Hee a Han Cha Kyo, aby mi pomohli při trénování vojáků Tang Soo. Tehdy jsem si uvědomil, že charakter a vlastnosti technik, i když jsem toto bojové umění stále nazýval Tang Soo, jsou mnohem odlišnější než karate, které jsem cvičil v Japonsku.

Svým důstojníkům a instruktorům jsem dal velice specifické rozkazy. „Když vojáci trénují Tang Soo, může instruktory udeřit každý, bez ohledu na vojenské hodnosti. Mimo tělocvičnu jsou ale oslovení v souladu s vojenskou hodností.“

Kombinace vojenského drilu a výcviku Tang Soo udělali z naší divize ojedinělou mezi ostatními v korejské armádě. Byli jsme připraveni bojovat se zbraněmi i bez nich.

V roce 1954, poté co prezident Seung Man Rhee shlédl prezentaci Tang Soo u 29. divize, poznamenal: „To je Taek Kyun. Všichni vojáci by měli toto umění trénovat.“ Jaký byl význam této prezentace a poznámky prezidenta Rheea?

Gen. Choi: V červnu 1954 opustila první divize ostrov Cheju, aby se stala součástí 2. sboru, který byl v provincii Kang Won ve východní části Koreje. V polovině září se konala slavnost na počest čtvrtých narozenin 2. sboru a prvních narozenin 29. divize.

Součástí slavnosti bylo i předvádění technik Tang Soo 29. divizí. Prezident Rhee sledoval naší demonstraci s velkým zájmem a během třicetiminutového výkonu ani jedenkrát neusedl. Když mistr Nam, Tae Hee přerazil střešní tašky pěstí, prezident ukazujíc na své prsty se mě zeptal: „Je tohle ta část použitá k přeražení desky?“ Nato jsem odpověděl: „Ano, pane!“ Pak se prezident otočil ke generálům v publiku a řekl: „Toto je Taek Kyun. Chci vidět všechny vojáky cvičit toto umění.“

Pravdou je, že mnoho generálů v korejské armádě nechtělo, abych jejich vojáky učil Tang Soo. Ale prezidentovo prohlášení usnadnilo předvedení Tang Soo zbytku armády. Dále jsem potřeboval vybudovat institut, který by cvičil a vychovával instruktory bojových umění. Když se 29. divize přesunula ke svému velení do Jong Dae Ri, na západ od pohoří Sulrak, vydal jsem rozkaz, aby byla postavena tělocvična. Pojmenoval jsem ji On Do Kwan. Mistr Nam, Tae Hee zde začal vyučovat instruktory Tang Soo.

To, že prezident Rhee nazval naše umění Taek Kyun, mě donutilo zamyslet se nad tím, že Tang Soo potřebuje nové jméno, blízké Taek Kyun. Techniky, které jsem učil, nebyly ani umění Tang Soo, ani Taek Kyun, a nutně jsem potřeboval nové jméno.

V roce 1955 jste svolal poradní sbor, aby bylo Vaše bojové umění pojmenováno. Proč jste tuto skupinu vytvořil a jakým problémům jste čelil během setkání?

Gen. Choi: Jak jsem zmínil předtím, vynalézal jsem, trénoval a učil Tang Soo od přidělení ke čtvrtému pluku v Kwang Ju v roce 1946. Umění bylo založeno na asijské filozofii a techniky na přesných pohybech. Naše demonstrace před prezidentem Rhee byla velkým úspěchem. Vymyslel jsem jméno Taekwon-Do a v roce 1955 jsem cítil, že je čas nové jméno oznámit. Ale místo toho, abych ho vyhlašoval sám, myslel jsem, že bude moudré složit poradní sbor k tomuto účelu. V té době také mnoho civilních „dojangs“ používalo jména Tang Soo, Kong Soo nebo Kwon Bub, protože mnoho armádních generálů nebylo mými aktivitami nadšeno.

Výbor byl složen z mnoha prominentních občanů, jako Cho, Kyung Jae, vícemluvčí Národního shromáždění, generál Lee, Hyung Keun, velící armádní generál, prezidenti novinových společností, atd. Na setkání jsem objasnil, že jméno Taekwon-Do znamená „umění kopů a úderů“. Zatímco někteří členové prosazovali jména Tang Soo a Kong Soo, ostatní se shodli, že používané jméno bude Taekwon-Do. Ale jeden ze členů výboru navrhl, aby bylo jméno předloženo prezidentu Rhee ke schválení. Jméno bylo prezidentu Rhee posláno a on jej odmítl. Měl pocit, že Taek Kyun je tradiční a že bychom místo Taekwon-Do měli užívat toto jméno. Sblížil jsem se s Kwakem Young Joo, náčelníkem prezidentského štábu, a se Sun Jung Hakem, ředitelem prezidentových ochranných sil. Vysvětlil jsem jim, že toto je nové umění, mnohem odlišnější od původního Taek Kyun, a požádal je, aby se pokusili prezidenta přesvědčit, aby nové jméno přijal. Nakonec jsem od něj povolení užívat jméno Taekwon-Do dostal.

Po obdržení prezidentova souhlasu jsem nařídil, aby původní znaky Tang Soo před Oh Do Kwan a Chung Do Kwan byly nahrazeny novými znaky Taekwon-Do. Přiměl jsem mistra Nam, Tae Hee, aby se vojáci Taekwon-Do zdravili „Tae Kwon“.

Jméno Taekwon-Do se postupně rozšířil mezi vojenskými jednotkami díky Oh Do Kwan a mezi civilisty díky Chung Do Kwan.

Zpětně si myslím, že používat jméno Taekwon-Do mi bylo umožněno, protože jsem byl dvouhvězdičkový generál, měl jsem mocného přítele v generálu Lee, Hyung Keunovi, armádním velícím generálovi, a dobré vztahy s prezidentem Man Rhee díky kaligrafii a Tang Soo.

V roce 1955 jste vedl tým Taekwon-Do na turné dobré vůle do Vietnamu a Čínské republiky. Jak byly cesty organizovány a jaký byl význam těchto ukázek?

V létě 1957 pozval prezident Rhee prezidenta Go Din Diem na návštěvu Koreje. Oficiálním důvodem návštěvy byla demonstrace Taekwon-Do. Při sledování ukázky prezident Diem řekl: „ Nyní rozumím tomu, proč jsou korejští vojáci tak silní a disciplinovaní.“ Generál Choi, Dak Shin, můj přítel, jeho poznámku náhodou zaslechl. Později se generál Choi stal velvyslancem ve Vietnamu a požádal prezidenta Diem o pozvání korejského týmu Taekwon-Do za účelem jeho předvedení ve Vietnamu. Prezident Diem tým pozval a dostali jsme také pozvání navštívit Čínskou republiku.

Bylo vybráno jedenadvacet studentů Taekwon-Do do reprezentačního týmu, kteří také prošli speciálním dvoutýdenním tréninkem v tělocvičně armádního velení.

Prezentace ve Vietnamu měla velký úspěch. Byli jsme pozváni na dva týdny a během této doby bylo svědkem a těšilo se z našich ukázek více než tři sta tisíc lidí. Kvůli úspěchu našeho turné nás prezident Diem požádal o prodloužení návštěvy o další týden. V průběhu jednoho vystoupení generál Tiu, superintendant Vojenské akademie a pozdější prezident Vietnamu poznamenal: „Nikdy jsem si nedovedl představit, že lidské tělo může vyvinout takovou sílu. Toto je bojové umění, které bychom měli cvičit ve Vietnamu.“

Význam cesty byl dvojí. Jednak to bylo vůbec poprvé, kdy v pětitisícileté historii Koreje byly její kultura, duch a techniky ukázány jiné zemi. Za druhé, v roce 1962 Vietnam oficiálně požádal Koreu, aby vyslala do Vietnamu instruktory, kteří by učili vojenskou a civilní veřejnost umění Taekwon-Do.

Předtím, než jsme se vrátili do Koreje, jsme se zastavili v Tajpej v Čínské republice. Zde nás přivítal generál Ju. Ve své uvítací řeči řekl: „Čína a Korea byly bratry tisíc let. Taekwon-Do bylo možná představeno Koreji Čínou v době království Kija. (Kija je legendární Číňan, který založil království Kija v době před narozením Ježíše Krista). V odpověď publiku jsem, zakrývajíc pocity zášti, řekl: „Ano, Čína a Korea byly bratrskými národy během našich dějin. Ale Taekwon-Do je nové bojové umění vytvořené mnou v roce 1955. Žádné Taekwon-Do před Ježíšem Kristem nebylo.

Ukázali jsme Taekwon-Do v Dae Buk a v Dae Nam. Naše ukázky v Dae Buk navštívilo mnoho vysokých úředníků čínské vlády, včetně Chiang, Kyung Kuka, prezidentova syna a druhého nejmocnějšího muže v Čínské republice.

Když jsme sestavovali harmonogram ukázek, Číňané chtěli vložit čas na uvedení Byuk Jang Sool nebo Kung-Fu. Přivítali jsme to, neboť jsme měli mnoho důvěry v naši schopnost překonat popularitu Kung-Fu. Během ukázek jsme byli mnohokrát odměněni bouřlivým potleskem za přerážení, kopy a obranu proti technikám se zbraněmi.

Korejský velvyslanec v Čínské republice, generál Kim, Hong Il mi řekl: „ Před rokem jsem vykřikl z lítosti nad tím, že náš volejbalový tým byl poražen Číňany o jeden bod. Teď ale křičím radostí, protože jsem viděl, že dovednosti Taekwon-Do jsou mnohem lepší než Kung-Fu.

Když jste ustavoval první svaz Taekwon-Do, jakým problémům jste čelil?

Gen. Choi: Během roku 1959 jsem pracoval na armádním velitelství v Soulu a měl jsem více času věnovat se Taekwon-Do. Založil jsem sekci Mu Do (bojových umění) v armádě a byl ustanoven jeho první ředitel.

V Soulu byl jedním z mých cílů sjednotit hlavní skupiny Taekwon-Do a vytvořit korejský svaz Taekwon-Do. Původně jsem zamýšlel vytvořit korejský svaz bojových umění. Na rozdíl od Korejské sportovní unie, která kladla důraz na soutěž, jsem chtěl, aby se Korejský svaz bojových umění zaměřil na asijskou filozofii. Ale čelní představitelé juda a Kumdo se již sdružili do Korejské sportovní unie. Neměl jsem na výběr, než se přidat také k Unii.

Abychom se mohli připojit k Unii, museli jsme mít jediné jméno pro umění kopů a úderů, neboť v armádě bylo široce používáno Taekwon-Do, Oh Do Kwan, Chung Do Kwan a mnoho civilních škol stále používalo jména jako Tang Soo, Kong Soo či Kwon Bub.

Na konci podzimu 1959 jsem pozval vedoucí představitele čtyř hlavních klubů k sobě domů. No Byung Jik zastupoval Song Moo, Yoon Kwe Byung za Ji Do, Lee Nam Suk za Chang Moo a Hwang Ki zastupoval Moo Duk. Já jsem zastupoval Oh Do a Chung Do.

Řekl jsem jim, že se potřebujeme sjednotit pod jedním jménem, abychom mohli požádat o členství v Korejské sportovní unii. Vysvětlil jsem jim, že Taekwon-Do je již proslulé v armádě a že jsme ho ve Vietnamu a Čínské republice prezentovali jako Taekwon-Do.

No Byung Jik a Lee Nam Suk setrvávali v užívání jména Tang Soo a Hwang Ki chtěl Tang Soo užívat. Řekl jsem jim: „Nemohu pochopit proč trváte na používání jmen japonského karate. Mým jediným záměrem tohoto setkání je odstranit korejské obměny výslovnosti jmen japonského karate, Kong Soo a Tang Soo.“

Zvýšil jsem hlas jsem řekl: „Máme nyní svou vlastní filozofii a techniky s korejskou identitou, tak se pojďme sjednotit pod názvem Taekwon-Do.“ Nakonec mistři souhlasili a dali vzniku Korejského svazu Taekwon-Do.

Byl jsem zvolen prezidentem svazu. No Byung Jik a Yoon Kwe Byung byli zvoleni víceprezidenty a Hwang Ki byl ustaven předsedou správní rady.

Bylo to poprvé, kdy se představitelé šesti hlavních klubů shodli na používání jména Taekwon-Do. V průběhu vyřizování naší žádosti byla vláda prezidenta Rhee svržena Studentským povstáním 19. dubna 1960 a my jsme ztratili šanci na přijetí. Trvalo další dva roky než bylo naše žádost přijata.

16. května 1961 jste se zúčastnil vojenského puče, který převzal kontrolu nad vládou a později dosadil na post prezidenta Koreje Park Chung Hee. Co vedlo k tomu, že jste se od něj později distancoval?

Gen. Choi: Nejdříve bych rád vysvětlil vztah mezi generálem Parkem a mnou. Já jsem byl jedním ze 110 zakladatelů korejské armády, generál Park byl mým podřízeným a vždy mě oslovoval „Pane“.

Důvod, proč jsem se připojil k převratu, bylo, že mi jeden z mých pracovníků řekl, že vůdcem hnutí je generál Chang, Do Young, náčelník armádního štábu. Později jsem zjistil, že generál Park pouze použil jméno generála Chang, aby přesvědčil ostatní, aby se připojili k puči. Jelikož byl převrat úspěšný, generál Park obvinil generála Changa, že byl kontrarevolucionářský a vyhostil ho do Spojených Států.

Generál Park nejprve korejskému lidu slíbil, že se po skončení převratu vrátí k armádě. Ve skutečnosti byl generál Park a jeho pracovníci zaneprázdnění přípravou na převzetí prezidentského úřadu.

Poradil jsem generálu Parkovi, aby dodržel svůj slib lidu a vrátil se co nejdříve do armády - tak ho budou lidé navždy respektovat. Místo, aby se řídil mou radou, donutil mě ustoupit (odejít na odpočinek) a ustavil mě velvyslancem v Malajsii.

Proč v roce 1962 změnil Korejský svaz Taekwon-Do svůj název na Korejský svaz Tae Soo Doo?

Gen. Choi: Spolu s mým ustavením velvyslancem pro Malajsii jsem se v roce 1962 znovu pokusil o registraci Korejského svazu Taekwon-Do v Korejské sportovní unii. Tehdy už nastoupila nová generace mistrů do vedoucích pozic stávajících klubů. Pozval jsem Eung Kyu Uma, prezidenta Chung Do Kwan, Jong Woo Lee hlavního instruktora Ji Do Kwan a Nam Suk Lee prezidenta Chang Moo Kwan, k sobě domů.

Během setkání se diskuse zaměřila na to, jaké jméno by se mělo používat. Řekl jsem, že Taekwon-Do už bylo jako jméno vybráno, a jestliže chtějí diskutovat o novém jméně, ať pokračují. Pak jsem ze setkání odešel.

O několik dní později začaly noviny psát o tom, že jméno Taekwon-Do bylo změněno na Tae Soo Do a že jsem byl zvolen prezidentem Korejského svazu Tae Soo Do. Odmítl jsem místo přijmout, protože jsem změnu jména neschválil. Nicméně jsem musel odjet do Malajsie a nevrátit se mnoho let zpátky do Koreje. Doporučil jsem na tento post generála Myung Shin Chae. Ode mě dostal V. dan Taekwon-Do.

Abych Eung Kyu Um, prezidenta Chung Do Kwan, Tae Hee Nam, prezidenta Oh Do Kwan a Jong Myung Hyun, prezidenta Studentské asociace Taekwon-Do připravil na budoucnost Taekwon-Do, poručil jsem jim ustavit Korejský svaz Taekwon-Do. Pak jsem odjel do Malajsie.

Čeho jste dosáhl jako velvyslanec Koreje ve Vietnamu?

Gen. Choi: Když jsem do Malajsie přijel, lidé mnoho o Koreji nevěděli. Rozhodl jsem se, že nejlepší způsob, jak je seznámit s Koreou, bude skrz kaligrafii a Taekwon-Do. Převzal jsem patronát nad výstavou své kaligrafie, kde jsem také vystavoval obrázky z Taekwon-Do. Reportéři přinášející zprávu o zahájení se velmi zajímali o Taekwon-Do a požádali mě o ukázku nějakých technik. Svlékl jsem se do trička a několik technik Taekwon-Do jim předvedl. Další den se v mnoha novinách objevily články a fotografie z mé demonstrace. Tohle ovšem nebylo přijato příznivě v Soulu. Předvádět pouze v tričku členy korejské vlády bylo považováno za nehodné velvyslance.

Ale premiér Malajsie Dung Ku Rama mou exhibici chválil a požádal mě, abych uspořádal ukázku Taekwon-Do na vzpomínkovou ceremonii dne nezávislosti Malajsie v roce 1963. Ukázka Taekwon-Do byla vysílána v televizi a viděli ji diváci v celé Malajsii a také v sousedních státech. Tyto země brzy požádaly o vyslání instruktorů Taekwon-Do, aby učili jejich občany tomuto bojovému umění. Nyní se Taekwon-Do rozšiřovalo v jihovýchodní Asii a v každé z těchto zemí se utvořil národní svaz Taekwon-Do.

V únoru 1964 jsem odletěl do Saigonu, abych se setkal s Majorem Joon Ki Baek, předsedou korejských instruktorů Taekwon-Do ve Vietnamu. Major byl skvělý vojenský důstojník a dobrý instruktor Taekwon-Do. Svolal všechny instruktory Taekwon-Do ve Vietnamu na seminář, kde jsem představil tul, který jsem vyvinul. Protože byl seminář zorganizován na poslední chvíli, jediné místo, kde jsem mohl cvičit, bylo na střeše hotelu. Bylo hrozné horko a velmi vlhko. Korejský velvyslanec ve Vietnamu, generál Sang Chul Shin se také zúčastnil semináře a poté se obával o mé zdraví za takových podmínek. Všichni instruktoři se na semináři nový tul naučili a poté jej začali učit ve Vietnamu.

Později jsem poslal rukopis nového tulu podplukovníku Jong Lim Woo, předsedovi Oh Do Kwan v Koreji, a nakázal jsem mu, aby jej učil v Oh Do Kwan, Chung Do Kwan a v korejské armádě.

S koncem léta 1964 jsem měl dokončených 20 tulů ze 24 a stanovil jsem solidní podklady pro techniky a postoje do připravované anglické učebnice Taekwon-Do. Během této doby nový tul začínal být populární v jihovýchodní Asii a v Koreji.

Když jste se v roce 1965 vrátil do Koreje stal jste se prezidentem Korejského svazu Tang Soo Do. Brzy po Vašem návratu jste jeho název změnil na Korejský svaz Taekwon-Do. Řekněte mi prosím, jaký byl v té době stav Taekwon-Do v Koreji.

Gen. Choi: Když jsem se vrátil do Koreje, korejský svaz Tae Soo Do byl členem Korejské sportovní unie. Pravidla soutěží Tae Soo Do nebyly příliš odlišné od pravidel japonského karate. Věděl jsem, že to musím změnit, a vzpomněl jsem si na jedno staré korejské přísloví: „Abys mohl chytit malého tygříka, musíš vlézt do tygřího brlohu.“ Tak jsem se stal prezidentem svazu.

Brzy poté jsem svolal valnou hromadu a navrhl změnit jméno z Tae Soo Do na Taekwon-Do. Návrh změnit název zvítězil o jeden hlas, pamatuji si na jednoho delegáta vykřikujícího a stěžujícího si na změnu jména. Důvod, proč jsem mohl změnit jméno, je ten, že ačkoli jsem v politických záležitostech nesouhlasil s prezidentem Parkem, měl jsem stále ještě pověst a moc coby penzionovaný dvouhvězdičkový generál a velvyslanec.

V roce 1966 jste vytvořil Mezinárodní federaci Taekwon-Do. Jaký byl Váš záměr při zakládání organizace a kdo Vám v této době pomáhal?

Gen. Choi: V roce 1965, kdy jsem zastával funkci prezidenta Korejského svazu Taekwon-Do, mi můj přítel, korejský velvyslanec v Západním Německu generál Duk Shin Choi, řekl, že je zájem o prezentační cestu týmu Taekwon-Do po Evropě. Postaral se o to, aby bylo oficiálně zasláno pozvání na cestu do šesti evropských a asijských zemí.

Vládnímu kabinetu jsem předal administrativu týkající se cestovních výdajů. Název turné byl „Národní reprezentační tým dobré vůle Taekwon-Do“. To bylo poprvé, kdy jsem použil označení Kukki Taekwon-Do (národní) v oficiálním dokumentu.

Členy týmu byl Cha Kyo Han, Jong Soo Park, Jae Hwa Kwon a Joong Keun Kim. Já jsem byl vedoucím týmu. Udělali jsme turné po Německu, Itálii, Turecku, Malajsii a Singapuru. Prezentace byly velkým úspěchem, které nakonec vedly k založení svazů Taekwon-Do v těchto zemích.

V 22. března 1966 se v Soulu sešli představitelé z devíti zemí, aby založili Mezinárodní federaci Taekwon-Do. Jong Phil Kim, předseda vládnoucí strany Kong Hwa Dang byl zvolen čestným prezidentem a já jsem byl zvolen prezidentem. Han Ra Lee, Ministr průmyslu a obchodu Malajsie byl zvolen viceprezidentem, Eung Kyu Um generálním tajemníkem a Jong Woo Lee předsedou technického výboru. Ustavení Mezinárodní federace Taekwon-Do bylo poprvé v historii Koreje, kdy byla vytvořena mezinárodní organizace s ústředím v Koreji a s Korejcem na prezidentském postu.

Zakládajícími zeměmi Mezinárodní federace Taekwon-Do byly: Korea, Vietnam, Malajsie, Singapur, Západní Německo, Spojené státy americké, Turecko, Itálie a Egypt. Organizace se velmi rychle rozrostla na třicet členů za pouhé dva roky.

Jak se stalo Taekwon-Do tak populární a široce používané během války ve Vietnamu?

Gen. Choi: Vietnam byl první cizí zemí, kde se Taekwon-Do učilo v tak široké míře. Jak jsem dříve zmínil na prezidenta Go Din Diem udělala demonstrace Taekwon-Do v roce 1959 velmi silný dojem a požádal instruktory, aby učili vietnamské vojáky. První skupinu instruktora Taekwon-Do byla vedena majorem Tae Hee Nam a dorazila do Vietnamu v roce 1962. Tito instruktoři učili Taekwon-Do vietnamské vojáky a občany a korejské a další cizí vojáky rozmístěné ve Vietnamu.

Jak se válka stupňovala, rostl počet instruktorů vyslaných do Vietnamu. Do roku 1973 bylo do Vietnamu vysláno 647 instruktorů Taekwon-Do. S nimi dosahovali vojáci pokroku v technikách a byl vymyšlen nový tul. Intenzita tréninku korejských vojáků při Taekwon-Do měla psychologický dopad na Viet Cong. Díky tréninkům Taekwon-Do si korejští vojáci vyvinuli vynikající fyzickou formu, silnou vůli a špičkové bojové techniky. Vůdci Viet Congu poradili svým jednotkám, aby se raději stáhly, než aby bojovaly, přijdou-li do styku s korejskými vojáky.

Je ironií, že Taekwon-Do prožilo velký růst právě kvůli válce. Mnoho cizích vojáků, kteří se učili Taekwon-Do ve Vietnamu, později pozvalo své instruktory, aby je navštívili v jejich rodné zemi. Mnoho instruktorů dostalo díky Vietnamu možnost učit Taekwon-Do po celém světě.

Generále Choi, dám Vám jednu obtížnou a osobní otázku, co se skrývá za Vaším vyhnanstvím z Koreje?

Gen. Choi: Síla generála Chung Hee Parka v Koreji se upevnila poté, co byl podruhé zvolen korejským prezidentem. Politické klima v Koreji mě vedlo k přesvědčení, že pokud zůstanu a nepodpořím jeho politiku, budu buď umístěn do domácího vězení, nebo uvržen do vězení. Viděl jsem, co udělal svým politickým odpůrcům. Za těchto okolností bych neměl možnost prosazovat Taekwon-Do nebo řídit Mezinárodní federaci Taekwon-Do. A Taekwon-Do je můj život.

Po zvolení poslal prezident Park náměstka ředitele Prezidentské ochranky Un Yong Kima, aby převzal Korejský svaz Taekwon-Do. Krátce potom začal Korejský svaz Taekwon-Do zasahovat do záležitostí Mezinárodní federace Taekwon-Do.

V srpnu 1971 jsem předsedal schůzi pozičního výboru Mezinárodní federace Taekwon-Do. Na tomto setkání jsem řekl: „Mí drazí členové, prezident Mezinárodní federace Taekwon-Do je Korejec, ale to neznamená, že ITF by měla být kontrolována nebo řízena korejskou vládou. Je to mezinárodní organizace, která nemůže žádné zemi dovolit ovlivňovat naše rozhodnutí nepřípustným nátlakem.“ Pak jsem začal dělat plány na tajné opuštění Koreje.

Byl nějaký konkrétní důvod k tomu, že jste si zvolil jít do exilu do Kanady?

Gen. Choi: Ano. Za prvé, Kanada může být považována za zemi Západního bloku, ale v mezinárodních záležitostech zachovává neutrální pozici. V Kanadě jsem cítil, že budu moci volně cestovat do Západního a Východního bloku a do zemí Třetího světa, abych šířil umění Taekwon-Do.

Za druhé, zeměpisně je Kanada umístěna uprostřed mezi Evropou a Jižní Amerikou, takže je možné jednoduše na tyto kontinenty cestovat.

Třetím důvodem bylo, že můj drahý student, Jong Soo Park už v Kanadě měl zavedenou silnou bázi Taekwon-Do a vedl velmi úspěšnou školu. Toto ulehčilo přesun vedení Mezinárodní federace Taekwon-Do do Kanady.

Na závěr, věděl jsem, že se v roce 1976 konají Olympijské hry v Montrealu v Kanadě a díky zázemí v Kanadě jsem cítil, že by to byla dobrá příležitost k prosazení Taekwon-Do jako olympijské discipliny.

Jaká byla reakce korejské vlády, když zjistili, že penzionovaný dvouhvězdičkový generál je nyní v exilu v Kanadě?

Gen. Choi: Prezident Park vyslal mnoho předních členů Národního shromáždění, aby se pokusili přesvědčit mě k návratu do Koreje. Říkali mi, že mi prezident přislíbil ministerský post, jako byl ministr zahraničních věcí nebo velvyslanec v zemi dle svého výběru.

Poté, co jsem odbyl tyto první pokusy, poslal hodně blízkých přátel, aby se mě pokusili přesvědčit k návratu. Když tohle selhalo, prezident unesl mého syna a dceru a ohrožoval jejich životy, jestli se nevrátím. Odpověděl jsem jim: „Zvolím Taekwon-Do před mým synem.“

Prezident Park, který znal mou povahu a odhodlanost, poručil Un Yong Kimovi, aby založil Světovou federaci Taekwon-Do, která bude bojovat proti Mezinárodní federaci Taekwon-Do.

Jakým útrapám jste čelil po 25 letech v exilu?

Gen. Choi: Nikdo nemůže vědět, jak osamělý je život vyhnaného člověka. Nemám peníze nebo typ přátel, kterým bych se mohl smát a vtipkovat s nimi. Ale nikdy nelituji svého rozhodnutí opustit Koreu, protože jsem měl možnost šířit Taekwon-Do po celém světě. A učil jsem Taekwon-Do bez ohledu na rasu, vyznání, národnost nebo ideologii. Z tohoto hlediska jsem nejšťastnější člověk na světě a jsem hrdý na to, že jsem zanechal svou stopu v tomto světě.

Šíření Taekwon-Do ve světě je velmi náročná práce. Stále jsem cestoval a dělal semináře, vedl prezentace a předsedal šampionátům. Dělal jsem to, i když byl můj život ohrožen korejskými důstojníky centrální zpravodajské služby (KCIA) a korejskými diplomaty.

Agenti korejské vlády řekli letištním úředníkům, že jsem byl hlavou teroristické organizace, která se pokoušela zabít korejského prezidenta a že by mi měl být odepřen vstup do země. Donutili majitele tělocvičen, aby nám odpírali poskytnout zařízení k seminářům. Častokrát jsme museli pořádat semináře ve veřejných parcích.

Poslali některé z mých bývalých studentů, aby se pokusili mě unést při mnoha příležitostech. Také bylo několik pokusů o můj život ozbrojenými atentátníky. Důstojníci KCIA by ohrozili rodiče instruktorů Taekwon-Do vyučujících v zámoří, pokud by instruktoři pokračovali ve stycích se mnou. Tito důstojníci také řekli instruktorům ITF v exilu, že jejich cestovní pasy nebudou obnoveny, jestliže se budou nadále se mnou stýkat. A tak mě s postupem času většina mých zámořských instruktorů opustila.

Tlak, který jsem pocítil od korejské vlády, mě posílil jako nic předtím a soustředil jsem všechnu svou energii na objevování nových technik Taekwon-Do. Vyučuji stejný systém Taekwon-Do po celém světě.

Generále, uspořádal jste První světový šampionát Taekwon-Do v Montrealu v Kanadě v roce 1974. Pokračuje tento šampionát dodnes?

Generál Choi: Ano, v záři 1999 se bude konat 11. šampionát v Argentině. V roce 1969 čítala Mezinárodní federace Taekwon-Do třicet členských zemí. Plánoval jsem, že první mistrovství se bude konat v Koreji, ale nikdy se to nesplnilo.

V době, kdy jsem dorazil do Kanady, jsem zjistil, že jsem měl víc volnosti připravovat a organizovat mistrovství. To první se konalo v Kanadě, další mistrovství se konala ve Spojených státech, Argentině, Skotsku, Řecku, Maďarsku, znovu v Kanadě, Severní Koreji, Malajsii, Rusku a znovu v Argentině tento rok (1999). Na mistrovství světa byly soutěže v matsogi, tulech a přerážení.

Od mnoha lidí jsem slyšel, že jste byl zapojen do politických aktivit proti korejské vládě. Mohl byste se vyjádřit k těmto obviněním?

Generál Choi: Lidé musí chápat rozdíl mezi protivládní a protidiktátorský. Bojoval jsem proti diktátorovi Chung Hee Parkovi a jeho přívržencům.

Znal jsem, že Chung Hee Parka lépe než kdo jiný. Nedomníval jsem se, že Park je kompetentní být prezidentem, a nikdy jsem si nemyslel, že je legitimním prezidentem. Absolvoval Japonskou vojenskou akademii a bojoval proti Korejské revolucionářské armádě během okupace. Po osvobození Koreje od Japonska se přidal ke korejské armádě a pak zorganizoval povstání proti korejské vládě. Když byl postaven před vojenský soud, byl jsem jedním ze soudců, kteří ho odsoudili k smrti.

Podílel jsem se s ním na státním převratu, protože jsem myslel, že hnutí je vedeno generálem Do Young Changem, vrchním armádním velitelem. Ale Park pouze použil generálovo jméno a podvedl mnoho generálů, kteří se puče zúčastnili. Generál Chang a já jsme byli mezi soudci, kteří se dříve zúčastnili Parkova vojenského soudu. Když byl Park vystaven odporu vůči jeho prezidentské kandidatuře ze strany mnoha generálů včetně mě, tak nás donutil odejít z armády a generála Changa poslal do vyhnanství ve Spojených státech.

Poté, co se Park stal prezidentem, změnil korejskou ústavu tolikrát, že se stal skoro „prezidentem pro život.“ A za použití KCIA plně kontroloval svobodu korejského lidu.

Nakonec mě politické klima donutilo odejít do vyhnanství v Kanadě. Pokusil jsem se informovat svět o tom, co se dělo v Koreji. A pak jsem prostřednictvím médií pobízel korejskou armádu, aby svrhla diktátora Parka a znovu v Koreji nastolila demokracii.

Parkovo diktátorství trvalo 18 let, od roku 1961 do roku 1979. Ale co nestalo. Generál Park přišel o život tím, že důvěřoval řediteli své KCIA, generálu Jae Kyu Kim.

Parkova smrt neukončila totalitní vládnutí. Generál Doo Hwan Chun a generál Tae Woo Ro se chopili moci a pokračovali ve vojenském režimu až do začátku roku 1990. Za těchto podmínek jsem nepřestával bojovat proti diktátorství, ne proti korejskému lidu.

Kdy a proč jste navštívil Severní Koreu? Jak tato návštěva změnila osud Mezinárodní federace Taekwon-Do?

Gen. Choi: Jedním z důvodů, proč jsem odešel do exilu do Kanady, bylo rozšiřovat Taekwon-Do ve světě bez ohledu na ideologii, rasu, náboženské vyznání nebo národnost. V Kanadě jsem měl pocit, že bude moudré učit Taekwon-Do v severní Koreji a vycvičit instruktory, kteří by tu práci dělali. Cítil jsem, že díky Severní Koreji se Taekwon-Do může šířit do ostatních komunistických zemí a zemí třetího světa.

V kapitalistických zemích jsem viděl mnoho nekvalifikovaných instruktorů, kteří otvírali školy pouze aby vydělali peníze. Mé mysli lichotilo, že vychovám v Severní Koreji instruktory Taekwon-Do, kteří nebudou zamořeni Západní komerčností. Domníval jsem se, že by takto mohla být rozvíjena opravdová filozofie a techniky Taekwon-Do. A myslel jsem, že tento tah stimuluje a motivuje instruktory ve svobodném světě.

Většina instruktorů Taekwon-Do, kteří byli vychovaní mnou a učili v zámoří, mě začala opouštět, když byla vytvořena Světová federace Taekwon-Do. V roce 1980 se mnou byli už jen tři instruktoři. Když mě opouštěli mí věrní studenti, cítil jsem bolest v srdci. Ale tyto události mi daly možnost rozvíjet nové techniky a hledat nové instruktory.

V roce 1982 mě Yo Soon Kim, předseda Sportovní unie Korejské lidově-demokratické republiky, pozval, abych přijel do Severní Koreje s prezentačním týmem Taekwon-Do. Místopředseda vlády Joon Ki Chung a mnoho dalších vysokých vládních úředníků se setkali v patnáctičlenným reprezentačním týmem na letišti v Pchjong Jangu.

Naše dvoutýdenní turné nás zavedlo do mnoha měst a ukázky měly velký úspěch. Ve skutečnosti tak úspěšné, že před tím, než jsme odjeli, mi ministr Chung řekl: „Rozhodli jsme se učit Taekwon-Do v naší zemi, pošlete nám prosím instruktory.“

Po mém návratu z Pchjong Jangu jsem šest měsíců trénoval mistra Jung Tae Park v suterénu svého domu a odstranil jsem zvyky z pohybů karate.

Mistr Park odešel do Severní Koreje a začal učit Taekwon-Do v únoru 1982. Dostával plat 2000 USD měsíčně a učil sedm měsíců. V září 1982 jsem se vrátil do Severní Koreje a vedl dvoudenní seminář, kdy jsem učil jemné detaily tulu a technik.

Bylo testováno čtyřiačtyřicet studentů. Devatenáct z nich obstálo při zkouškách na IV. dan a zbytek obstál na III. dan. Po testu byl mistr Ki Ha Rhee velmi šťastný a zeptal se mě, jak se tak rychle naučili tolik tulů a technik v tak krátkém čase. Tohle byl zázrak Taekwon-Do. Sám jsem byl velmi rozrušený a řekl jsem mistrům Rhee a Park: „Nyní mám dost instruktorů, aby mohli šířit Taekwon-Do po celém světě!“

S nově povýšenými instruktory jsme udělali prezentace v Pchjong Jangu ve městech Nam Pho a Chung Jing. Byly přijaty s velkým nadšením. Chválil jsem mistra Park za jeho excelentní techniky v Severní Koreji a povýšil ho na VIII. dan.

Dnes se v Severní Koreji tréninky Taekwon-Do konají v tělocvičnách škol od základních po univerzity. Úroveň tréninků Taekwon-Do v Severní Koreji je mezi nejlepšími na celém světě a mnoho instruktorů ze Severní Koreje odcestovalo do zámoří učit Taekwon-Do.

V průběhu dějin si národy Koreje, Číny a Japonska vyměňovali kultury a bojovaly jeden proti druhému. Kdy bylo poprvé Taekwon-Do představeno v Číně? Jaký byl význam představení Taekwon-Do Číně?

Gen. Choi: Jak víte, Korea a Čína jsou zeměpisně velmi blízko. Čína coby velká země se ke Koreji chovala jako starší bratr by se choval k mladšímu. Taekwon-Do toto změnilo. Vláda Čínské republiky pozvala prezentační tým Taekwon-Do, aby přijel do Tajpeje v roce 1959, po třítýdenním turné po Vietnamu.

Předvedli jsme Taekwon-Do v Dae Buk a Dae Nam. Ukázky v Dae Buk shlédlo mnoho vysokých důstojníků z čínské vlády, včetně Kyung Kuk Chiang, syna prezidenta a druhého nejmocnějšího muže v republice.

V roce 1967 během státní návštěvy Čínské republiky byl premiér Il Kwon Jung požádán prezidentem Kai Sek Chiangem vyslání instruktorů Taekwon-Do, kteří by učili čínskou armádu. Vybral jsem pět předních instruktorů Taekwon-Do a vyslal je do Číny pod vedením podplukovníka Sung In Honga. Když jsem navštívil Tajpej o rok později, podplukovník Hong mi řekl: „Nyní se Korea stala národem učitelů a Čína je národem studentů.“ Taekwon-Do změnilo vztah staršího a mladšího bratra na vztah student - učitel.

Představit Taekwon-Do Čínské lidové republice nebyl žádný lehký úkol. Kontinentální Čína věřila, že všechna bojová umění jsou původem z Číny. Přáli si učit se bojová umění od jiných zemí. V roce 1982 jsem shromáždil hojný počet instruktorů a požádal Deuk Joon, místopředsedu Sportovní federace DPRK (korejská lidově demokratická republika), aby naším jménem zkontaktoval kontinentální Čínu.

Nakonec se obě země dohodly na výměnném programu bojových umění a v roce 1986 jsem vedl skupinu 30 severokorejských instruktorů na turné dobré vůle v Beijingu. Byli jsme srdečně přijati prezidentem Čínské federace Wu Shu, p. Suh Jae. Demonstrace se konaly v Beijingu a v Sian City. Aréna byla nacpaná diváky a úspěch ukázek vedl k tomu, že Čína souhlasila s vyučováním Taekwon-Do s tichým neoficiálním souhlasem.

Následující rok mě profesor Bong Ki Choi z univerzity Yun Byun pozval, abych vyučoval 70 studentů. Postupně se Taekwon-Do začalo učit po celé Číně.

Generále, kdy jste představil Taekwon-Do Japonsku? Jaký je význam předvedení Taekwon-Do Japonsku?

Gen. Choi: Jedním z největších důvodů proč jsem vytvořil Taekwon-Do bylo odlišit jej od japonského karate. Chtěl jsem ukázat převahu Taekwon-Do nad karate pokud jde o techniky a filozofii. Od roku 1960 jsem snil o otevření školy Taekwon-Do v Tokiju, ale musel jsem trpělivě čekat dalších dvacet let.

V roce 1981 jsem byl pozván, abych předvedl Taekwon-Do na Korejské sjednocující konferenci v Tokiju. Mistři Jung Tae Park, Suk Joon Kim a Young Suk Jong udělali brilantní prezentaci Taekwon-Do. Později ke mě přistoupil jeden z diváků, Jin Shik Jun a naléhal na mě, abychom vybudovali školu Taekwon-Do v Tokiju. Byl předním korejským obchodníkem v Japonsku a nabídl mi, že se postará o všechny finance. V září 1982 jsme v Tokiju školu otevřeli.

Panu Jun, jenž o několik let později zesnul, jsem velice vděčný. S jeho pomocí se tisíce Japonců učí Taekwon-Do každý den. Když vidím japonské studenty poklonit se korejské vlajce a korejským instruktorům, vracím se v mysli zpátky do dnů japonské okupace Koreje. Vzdávám hold těm, kteří byli obětováni, když se pokoušeli znovu získat nezávislost Koreje.

Vy a Mas Oyama jste jednou pracovali společně a pokoušeli se rozvinout Taekwon-Do, ale toto partnerství nebylo úspěšné.

Gen. Choi: V roce 1966, když jsem se vracel z návštěvy Spojených států, jsem se zastavil v Tokiju. Můj přítel mi řekl, že Mas Oyama byl v proceduře získání japonské státní příslušnosti. Jak víte, Mas Oyama se narodil v Koreji. Svůj domov opustil v raném věku a většinu svého života strávil v Japonsku coby korejský státní příslušník.

Rozhodl jsem se, že ho navštívím a pokusím se ho zastavit, aby se stal japonským občanem. Nejdříve jsem ocenil jeho úspěchy v karate a pak jsem mu řekl o životě jeho bratra v Koreji. Řekl jsem mu, že Korea potřebuje muže jako je on a že by se měl vrátit zpátky do Koreje. Měli jsme pracovat spolu na prosazování Taekwon-Do. A kdyby se tak stalo, jeho jméno by bylo známo korejským dějinám. Mistr Oyama mi řekl, že rozumí tomu, co mu říkám, a pak odešel domů se slibem, že se uvidíme nazítří.

Následující ráno jsem od Sung Woo Lee, dobrého přítele mistra Oyamy, slyšel: Mistr Oyama navštívil p. Lee potom, co jsme spolu mluvili předcházející večer, a řekl p. Lee: „Narodil jsem se Koreji, ale do Japonska jsem přišel v raném věku. A pak jsem s pomocí premiéra Sato dosáhl úspěchů, kterých mám dnes. Premiér mě nabádá, abych se stal japonským státním příslušníkem.“

Poté co jsem mluvil s p. Lee jsem měl dojem, že mistr Oyama otálí se svým rozhodnutím stát se japonským státním příslušníkem. Tak mistra Oyamu pozval do Koreje. Navštívili jsme Soul a DMZ(?). Uspořádal jsem pro něj prezentaci Taekwon-Do. Pak jsme jeli do jeho rodného města, kde se znovu shledal se svým bratrem a příbuznými. Zajistil jsem mu také interview v televizi KBS.

Před návratem do Japonska mi na letišti Kimpo řekl: „Nemyslím si, že bych mohl coby prostoduchý člověk přežít v tomto prostředí.“ A pak z Koreje odjel.

I když jsme se vydali odděleně, slíbili jsme si, že budeme pokrevními bratry, já jsem ten starší a Mas Oyama ten mladší bratr.

Proč si myslíte, že se Taekwon-Do tak rychle rozšířilo po celém světě?

Gen. Choi: Především dávám zásluhu revoluci v dopravě. Od roku 1959 jsem najezdil tisíce a tisíce mil, abych předváděl, vedl semináře a šampionáty. Bez tryskového letadla by bylo nemožné scestovat svět.

Za druhé dávám také zásluhy tiskařskému a elektronickému průmyslu. Miliony instruktorů a studentů Taekwon-Do se jej učili z mých knih, video nahrávek a CD-ROMů.

A třetím důvodem je, že Taekwon-Do obsahuje mnohem lepší kvalitní techniky než jiná bojová umění. Filozofie je založená na mých vlastních osobních zkušenostech a na asijské moudrosti. Techniky jsou založené na přesných pohybech (pohybech založených na vědě). A nakonec, připisuji zásluhy všem svým studentům, kteří učí Taekwon-Do po celém světě.

Myslíte si, že sjednocení Mezinárodní federace Taekwon-Do a Světové federace Taekwon-Do by pomohlo sjednotit Severní a Jižní Koreu?

Gen. Choi: Ano, Severní Korea je členem Mezinárodní federace Taekwon-Do a Jižní Korea je členem Světové federace Taekwon-Do. Sjednocení Taekwon-Do by podnítilo rozličné skupiny, včetně politických, aby pracovaly na sjednocení Koreje. Instruktoři Taekwon-Do v Koreji nemají stejnou svobodu názoru jako instruktoři v zámoří. Takže instruktoři v zámoří by měli hrát větší roli a posloužit jako most mezi Severní a Jižní Koreou.

Abychom mohli otevřít bránu mezi oběma stranami, měli by zahraniční instruktoři navštěvovat a účastnit se seminářů, prezentací a šampionátů obou federací. Častý kontakt mezi instruktory obou skupin by odstranil nedůvěru. Vytvořením tohoto druhu prostředí by byl velmi důležitý krok při sjednocování Koreje.

Až se vrátíte do Koreje, co byste rád udělal nejdříve?

Gen. Choi: První věc, kterou bych udělal je jít navštívit hrob mé matky a vzdát jí úctu. Celý svůj život jsem jí hodně dlužil, ale nemohl jsem vidět její poslední den v tomto světě, protože jsem byl v Malajsii.

Dále bych rád navštívil některé své staré přátele. Vzpomínali bychom na staré dobré časy, když jsme byli v armádě. A nakonec bych rád navštívil své studenty Taekwon-Do, abych viděl jak dnes žijí.

Generále, víte, že se těšíte výbornému zdraví. Byl jsem užaslý, když jsem Vás viděl učit každý den semináře šest hodin. Až ale opustíte tento svět, kde byste chtěl být pochován?

Gen. Choi: Ano, je mi přes osmdesát, ale mé zdraví je nyní perfektní. Ale kdo ví, co se stane zítra. Nechci být pochován v Severní Koreji, ačkoli jsem se tam narodil. Také si nemyslím, že bych mohl být pochován v Jižní Koreji, i když jsem tam strávil většinu svého mládí. Zůstává mi jako alternativa, kde bych mohl být pochován, Kanada, má třetí rodná země.

Děkuji Vám, že jste mi vyprávěl o své celoživotní práci zasvěcené Taekwon-Do.

Gen. Choi: Rádo se stalo.

Možnost downloadu ve Wordu

Více informací o zakladateli Taekwon-do se můžete dozvědět na http://general.choi.cz.

Nábor nových členů
Sonkal profil
přihlášení
Jméno
Heslo

Trvale přihlásit
Registrace   Zapomenuté heslo
minidiskuze

přidat příspěvek:

anketa
Na jaké závody se těšíte nejvíce?
STM v Ostravě(20)
Lublana Open(25)
Sonkal Open(78)
Taekwon-Do , bojové umění , trénink dětí a mládeže , sebeobrana , Černý Most, Petřiny , Horní Počernice , Hloubětín a Velké Přílepy
Taekwon-Do , martial art , training kids & youth , self-defense , Černý Most, Petřiny , Horní Počernice , Hlouběžín & Velké Přílepy
Copyright © 2003 – 2017, Taekwon-Do ITF Sonkal
sonkal@taekwondo.cz
img