Na první trénink jsme se oba s Vóďou hrozně těšili, mě trochu zarazilo, že nebudeme potřebovat chrániče, čekal jsem trénink plný jemných fines a detailů do matsogi. Místo toho jsme začali vydatnou rozcvičkou a velmi velmi vydatným strečinkem (ve stejném duchu začal i Paul Knighton minulý večer, takže nohy měly radost :o) a pak opakováním základních technik. Člověk by si řekl, letí za námi přes celou planetu, my za ním jedeme jako za světovým odborníkem a pak na tréninku pro 1. kupy a vyšší zase děláme ap joomok a apcha busigi….jenže…..každou techniku velel a cvičil s takovým entusiasmem, že nás okamžitě nakazil. Když jsem pak zjistil, že ho nemůžu dohnat ani při apcha busigi (rychlostí ani provedením), došlo mi, že ví, co dělá a že na trénink jemných fines v matsogi budu mít nárok možná za pár let. Ale nebojte se, na komplikovanější techniky taky došlo, třetí den tréninku mě nohy bolely tak, že jsem měl vážný problém i s tím apcha busigi. Trénink skončil a Hwang Su-il všechny překvapil prosbou (znějící vážně upřímně), jestli by se s námi mohl vyfotit, úsměv na rtech všech zúčastněných tak nesmazalo ani pět pokusů se samospouští (samozřejmě nikdo nechtěl fotit a chtěl být na fotce, ale běžte po těžkém tréninku do řady, když na to máte 3 vteřiny) – to je jedna z hromadných fotek z tělocvičny, kdy nikdo nemá tobok, ale všichni jsou fakt spokojení.
S Vóďou jsme měli tu „smůlu“, že jsme slízli vlastně všechny tréninky s Hwang Su-ilem a protože jsme dorazili už 2 dny před kempem na soustředění GBHS, kde bylo dospělých pomálu, měli jsme i možnost si s ním pár hodin popovídat. Nejen zdvořilé povrchní dotazy, ale vážně pár hodin povídat u piva, ptát se nejen na tkd, ale prostě se bavit tak trochu jako kamarádi. Můžu teda upřímně říct, že je pro mě motivací nejen svojí brilantní technikou, ale i skromnou a příjemnou osobností. Na dalších trénincích, když si nás Hwang „oťukal“ jsme začali dělat složitější věci, kopací kombinace, složitější stepping a z velmi velmi náročného strečinku jsme přešli na velmi velmi velmi náročný strečink. Však to někteří ochutnáte na mých trénincích, protože Světe div se, Svíťu zas po letech začal bavit strečink :o) Kdo chce aspoň virtuálně ochutnat něco ze schopností Hwang Su-ila, zkuste youtube nebo mrkněte sem
Dalšími zahraničními instruktory, s kterými jsme měli možnost cvičit na kempu, byli Paul Knighton (VI. Dan, Velká Británie) – virtuální ochutnávka zde, brilantní technik se zajímavými nápady do tréninku, vždy všechno, co po nás chtěl, ukázal a my pak trpěli při snaze ho aspoň trochu napodobit; dále Paul Dekker (VI. Dan, Holandsko) – virtuální ochutnávku jsem nenašel, doporučuji si s ním někdy zaboxovat, ochutnáte pár ap joomoků, stojí to za to, jeho trénink zaměřený na techniku rukou v matsogi byl náročný (možná i proto, že byl po čtvrtečním kulturním večeru :o) a velmi podnětný, bylo zajímavé sledovat, jak máme problémy aplikovat ollyo jirugi a bandal jirugi (aneb zvedák a hák) jinde, než v tulech; a v neposlední řadě také Peter Regan (IV. Dan, Švýcarsko). Nesmím zapomenout na našeho pana Mistra, který se vrátil jen pár dní před začátkem kempu jako velké milé překvapení, sršel dobrou náladou a touhou nás zase posunout o kousek dál. Připomněl jsem si, s jakou kapacitou máme všichni možnost každou chvíli trénovat, např. Hwang Su-il zdvořile odmítl mojí prosbu o uspořádání tréninku navíc, protože chtěl využít příležitosti strávit s Mistrem pár hodin diskutováním technik a teorie.
Kromě tréninků byl připraven bohatý program – laser game (opět jsem si potvrdil, že ve válce bych měl dělat spíš zdravotníka), lanové centrum, návštěva hradů Krašov (průvodce historii hradu v podstatě vylíčil vyjmenováváním toho, co kdo kdy z hradu ukradl) a Krakovec, zámku Chyše (pan hrabě Lažanský je pro mě minimálně VI. Dan v pivo-do, protože jeho nadšení pro pivovar a zámek bylo nakažlivé, asi i proto nám tolik chutnalo). Zajímavou součástí programu bylo i povídání s instruktory a Mistrem (taková malá „tiskovka“), kdy se mluvilo vážně i nevážně a bylo pěkné poslechnout si názory pánů, kteří se tkd dohromady věnují přes 100 let. Do kulturního programu počítám i čtvrteční večer (a všechny další večery) kdy se ukázalo, že umíme nejen kopat, ale někteří také hrát na kytaru a akordeon, někteří tancovat a rozhodně všichni hodně jíst a dobře se bavit. S Hwang Su-ilem jsme trochu ( :o) ) zapili jeho 40. narozeniny, které měl 31. července, neopakovatelná akce.
Co mi teda kemp dal? Ani s těmi sebelepšími učiteli se člověk za týden nijak extra nezlepší, kdo mě viděl před kempem cvičit, bude si říkat po kempu, že cvičím stejně. Ale v hlavě je něco jinak, mám zas na nějakou dobu motivaci cvičit ještě víc, motivaci trochu upravit trénink a pracovat na tom, v čem jsem pocítil, že mám mezery. Takže kemp mi dal to, že jinak a líp budu cvičit třeba za rok, že snad nezůstanu na místě. A to i díky tomu, že mi v hlavě navždy zůstane vzpomínka na Hwang Su-ila, jak sedí na zemi s nohou u hlavy, směje se a říká, že je po tom letu hrozně zkrácenej, to, že s jeho entuzismem si každý ohromně užíval i cvičení ap joomoku a ap chagi, ačkoliv to bylo asi po miliontýkrát v životě. Nezapomenu na Paula Knightona, jak ve 40 letech (po 32 letech cvičení tkd) stále září motivací do cvičení, zadumaně přemýšlí s pohledem do země, čím dalším v tréninku nás překvapí a jak i tu sebenáročnější techniku zacvičí lépe, než kdokoliv z nás. Paula Dekkera, staršího pána, co ačkoliv nemůže moc kopat, byl jeden z nejnebezpečnějších lidí na kempu (a poprat se s ním pro mě byla čest a výzva) a nakonec i trénink hosinsoolu s Peterem Reganem, kdy se všichni na tréninku smáli a bavili, a přesto cvičili s obrovským zápalem a realitou, kterou na tréninku tkd vídám málokdy. No a nezapomenu ještě na hromadu dalších věcí, ale ty už vám neřeknu, musíte jet příště taky, pak je zažijete (některé) se mnou ;o)
PS: Promiňte mi tu hromadu závorek a dlouhá souvětí, ale píšu tak jak myslím….složitě.
PPS: Stručné to teda není, ale těch zážitků je za týden na kempu s tolika fajn lidmi (vážně se tam člověk cítí jako součást velké rodiny) tolik, že tohle je jen taková ochutnávka. Však si u překládání budu sypat popel na hlavu…
Taekwon (a za rok na kempu ahoj)
Svíťa (aka Tchořofritka aka Martin Svitek)
Prohlédněte si také další fotografie z kempu zde.
Za finanční podpory Hlavního města Prahy |
Za finanční podpory Národní sportovní agentury |
Za finanční podpory Městské části Praha 14 |